Pevné zemské těleso je obklopeno vrstvou plynů (nejvíce je dusíku a kyslíku) a vodní páry, které říkáme atmosféra. Tisíce kilometrů nad Zemí přechází do meziplanetárního prostoru bez výrazné hranice. Její složení, tlak, hustota i teplota se mění se stoupající výškou od povrchu. Atmosférický tlak a hustota jsou nej-vyšší u hladiny oceánů a pak klesají. To ostatně zná dobře každý, kdo vystoupil na nějakou vyšší horu, kde se v řidším vzduchu a při nízkém tlaku špatně dýchá. Měření teploty v různých výškách ukázala, že atmosféra se dá rozdělit na čtyři vrstvy.
Od povrchu až do výše asi deseti km leží troposféra, v níž teplota klesá od 20 °C u povrchu až hluboko pod bod mrazu.
|
dusík |
N2 |
78,09 % |
neon |
Ne |
0,002 % |
|
kyslík |
O2 |
20,95 % |
helium |
He |
0,000 3 % |
|
argon |
Ar |
0,93 % |
krypton |
Kr |
0,000 1 % |
|
oxid uhličitý |
CO2 |
0,03 % |
vodík |
H2 |
0,000 1 % |
|
|
vodní pára |
H2O |
až 4 % |
||
Nad ní leží do výšky asi 50 km stratosféra, v níž teplota stoupá díky tomu, že ozónová vrstva (ozón je tříatomová molekula kyslíku, O3) absorbuje ultrafialové záření Slunce. Nad stratosférou se nachází až do výšky 85 km me-zosféra, v níž teplota opět klesá hluboko pod bod mrazu. V termosféře (ve výškách nad 500 km sejí též říká exosféra) teplota stoupá. V termosféře se ve výšce 80–100 km nachází vrstva ionizovaných (tedy elektricky nabitých) molekul zvaná ionosféra, která odráží rádiové vlny.